A při mazání rohlíku jsem to všechno pochopila...

VŠECHNO.

Že nejlepší je večeřet při západu slunce.

Ideálně po celou dobu západu slunce.

Že výlet se zmrzlinou je vždycky dobrý výlet.

Přestože vyprodají vaši oblíbenou příchuť.

Že říkat: „Miluji Tě“ se vyplácí.

Nejen, když něco chcete.

Že je potřeba být občas drzá.

A sprostá. A taky trochu zlá. Ale jenom trochu.

Že mám ráda motýly.

Preferuji ty živé.

Že nemůžu mít na všechno dost času.

Ale můžu se o to aspoň pokoušet. Donekonečna.

Že nejlepší zábavou v neděli odpoledne je plivání pecek od třešní.

Druhou nejlepší zábavou je pak střílení pecek od třešní mezi prsty. Se střelbou na cíl. Živý.

Že smích posiluje břišní svaly.

Ale taky natřásá močový měchýř, tak pozor.

Že petanque není hra pro 60+.

Je to hra pro 70+. A pro mě. A pro něj.

Že triumfální pocit vítězství se může dostavit zcela nečekaně.

Třeba když uvaříte svoje první bramborové knedlíky a dá se to jíst.

Že není třeba velkých gest.

Je třeba velkých okamžiků.

Že všechno je nejlepší ve dvou.

Kromě zvracení. Omluvte mou zvrácenost pro realitu.

Že nejlepší je čerstvý chleba s čerstvým máslem.

A proto si mažu rohlík.

A při mazání rohlíku jsem to všechno pochopila...

VŠECHNO.