Zakázaná zóna

Nápisům o nebezpečí většinou rozumíme v jakémkoliv cizím jazyce. I přes různorodé klikyháky zpravidla obsahují hodně vykřičníků a tak nějak tušíme, že bychom měli zbystřit. Ale dokážeme nebezpečí rozpoznat, i když není na červené cedulce? Máme vůbec nějaký vnitřní alarm, který nám říká, že teď už je potřeba ustoupit, protože nám jde o život, byť třeba jen o ten milostný?

V běžném provozu, kdy se výstražná upozornění zrovna netýkají krmení opic či vstupu na soukromou pláž, jsme se rozhodli, že zákazy a příkazy se nás týkají jen tehdy, pokud si jich všimneme. Snad proto se dál přeochotně vylepují nejrůznější upozornění, až mám někdy pocit, že žiju od mantinelu k mantinelu, respektive od nálepky k nálepce.  Jsou situace, například v knihovně, kdy jsou mi tyhle neviditelné ohradníky postavené mojí slušností k nejrůznějším cedulkám, tabulkám a nálepkám spíše k neprospěchu věci. Ale když nad tím tak přemýšlím, existuje například tabulka, která by zakazovala při určité situaci říkat určitá slova? Jen si představte jak nesmírně prospěšné by to bylo! Nikdo už by při hádce se svým partnerem nepoužil výraz jako „Já ti to říkala!“ nebo „Opravdu za to nemůže tvoje máma.“ a místo „Chováš se teď jako blbec!“, což by byl výraz zakázaný, bychom použili lépe znějící „Nemyslím si, že je teď tvé chování přiměřené, vzhledem k tvému inteligenčnímu kvocientu.“. Pravda, možná, že bychom se místo rychlé hádky dopracovali k sáhodlouhé debatě, ale zase by nemohlo dojít k tomu, že nám z pusy vypadne něco, čeho bychom po chvíli pekelně litovaly. A neříkejte mi, že se vám to ještě nestalo.

Tak by byl náš partnerský či milostný vztah chráněn výstražnou tabulkou, o které by ten druhý nutně věděl a která by oběma aktérům vztahu zaručovala stejná privilegia. Alespoň, co se dovolených výrazů týče. Je ale více než možné, že v rámci právě probíhající debaty o vyhraněném prostoru pro špinavé prádlo by se jeden z partnerů rozhodl zákaz porušit a sprostě by si zanadával. Byl by za to hodný trestu, jelikož přešel do zakázané zóny a to i přes to, že znal její hranice? Nebyl, pochopitelně. Vždyť jsme jen lidé, kteří žijí ve světě, kde se na každé vybočení z normálu vztahuje asi dvanáct druhů nadávek. A ono přiznejme si to, překročit někdy zakázanou zónu, obzvlášť v milostném vztahu, není zase tak špatné…Jen musíme vědět, která za to stojí.