Písmenko
Pé je vůbec zvláštní. Spousta slov,
která na něj začínají, v nás vyvolávají cosi odpuzujícího. Kromě všech
možných i nemožných pojmenování vybraných částí lidského těla, jsme přivykly i
ke slovům jako porno, prachy, podraz nebo pajzl. Co se
týče pozitivních výrazů, napadá mě jeden za všechny - lidská pokora. Souvisí
s pomocí, péčí a v jistém smyslu i s pravdou. Se všemi dobrými Péčky,
které, oproti těm hnusným, tolik zanedbáváme.
V mém
stařičkém výkladovém slovníku výraz pokora
chybí úplně. Snad proto, že v 60. letech minulého století s ním byli
všichni obeznámeni. Snad podle něj i jednali, kdo ví. Já ne. Zato jsem
v tom samém slovníku našla jiná milá slovíčka. K vidění tu tak jsou
kuriozity typu paginýrka, penězokaz, pimprlátko či pudlovna.
Ovšem, od Poděbrad přes Podmokly, o pokoře pořád prd!
Když
si uvědomím, jak je to s pokorou a lidmi kolem mě, je mi do pláče. Další Pé. Pořád tak nějak naivně doufám, že
boží mlýny melou a že s poctivostí lze dojít dál než na roh ulice. Že
pýcha předchází pád, hned dvě Pé
naráz. A že pokora, kterou si snažím uchovat ke všemu, co mě v životě
potkává, je tím, co ze mě dělá lepšího člověka. Pravděpodobně.
A
kam, že jsem zatím se svojí pokornou poctivostí došla? Pomalu ale jistě
získávám v životě všechno, co jsem si kdy vysnila. Objevuji život a to
přesně tak, jak jsem si vždycky přála. Jsou to zatím jen malé krůčky, ale
dělají mi radost a nemám z nich puchýře – to protivné Pé! Rozhlížím se kolem sebe tak, abych nic nepřehlédla, až z toho
občas zakopávám o obrubník. A přestože při tom kleju, jsem u toho „doPrdele“* šťastná.
*Dosaď
dle libosti: parádně, pitomě, prachsprostě...nebo to prostě nech tak, jak to je.
Žádné komentáře:
Okomentovat