Nestereo/1. část - začátečníci

Vzpomínám si na dobu, kdy moje spolužačky ze střední školy při hodině matematiky mňoukaly a považovaly to za vrcholnou formu projevu jackass. Naštěstí pro všechny, svět se od té doby pohnul a jackass už nefrčí. Teď totiž frčí NESTEREO!

Abych vás uvedla do obrazu, pokud v něm ještě nejste: Nevím, jak to vlastně všechno začalo a kdo byl tím úplně prvním, který s nestereo-zážitky přišel. Každopádně, teď se to má ve virtuálním světě tak, že existují oficiální stránky o nejrůznějších nestereo-nápadech, které píše Petr, jež všechny ty ptákoviny realizuje na vlastní kůži. Za jeho inspirací prý potom stojí Michelle, jejíž blog stále okatě přehlížím a pak na něm strávím pět hodin v kuse. A blogy těch dvou musíte znát a číst, pokud vás nezajímají jenom novinky ze světa laků na nehty nebo výprodeje v New Yorkeru. (Pevně věřím, že takové lidi zase nezajímá Prádelna.)

Takže, spousta blogerek a blogerů teď vymýšlí a realizují svoje vlastní nestereo-nápady a plány, nebo alespoň projíždí novoroční seznamy s odhodláním, že v novém roce něco takového zkusí. A co bych to byla za blogerku, kdybych to taky nezkusila? A protože jsem jednou z nich, nabízím i já svoje nápady, jak se vyhnout stereotypu.

Pro větší přehlednost jsem je rozdělila do tří kategorií (podle náročnosti potřeb, času i odhodlání): začátečníci, středně pokročilí a pokročilí. A jelikož si ke každému nápadu neodpustím malé povídání, rozhodla jsem se vytvořit tři články s tím, že dneska vám představím svoje začátečnické nestereo.

(Moje babička vždycky říkávala: S chutí do toho a půl je hotovo. Jako dítě jsem to nesnášela. Teď už to chápu. Díky, babi!)

Takže - s chutí do toho!

 Nečesat si vlasy

=> Zkuste to alespoň jeden den. U mužských protějšků to nevyznívá v žádnou katastrofu, ale všechny ženy mi nejspíš potvrdí, že pokud si ráno hřebenem vlasy neprohrábnou, mají minimálně pár minut po tom, co takhle vyjdou na ulici, pocit, že to musí VŠICHNI poznat a připadají si zkrátka divně. Nedodělaně. Ale proč vlastně?

Neříkám, že máte chodit mezi lidi s vrabčím hnízdem na hlavě, ale zkusit jeden den v týdnu, nebo měsíci (ponechám na vaší odvážnosti) porušit jedno z rutinních pravidel, které vás nijak neohrožuje na životě. Nemusí to být vůbec špatný nápad! Naopak, až si zase příště čirou náhodou zapomenete na dovolenou přibalit hřeben, nebude vám stav neučesanosti připadat tak tíživý. Ostatně, vždycky přece můžete říct, že máte zánět středního ucha a vzít si čepici.

Psát všechno jenom určitou barvou

=> Je to jednoduché. Všechno, co daný den, měsíc nebo i rok napíšete, musí mít

danou a vámi zvolenou barvu. A to ať co se týče textů na pc, poznámek psaných v ruce, narozeninových přání či omluvenek do školy.

Pokud si například zvolíte černou barvu, není nikterak obtížné tohle pravidlo splnit. S červenou nebo růžovou už se situace přiostřuje, neboť může docházet ke kuriózním případům, kdy si vámi napsané růžové pozvání na kafe kolega vyloží poněkud jinak, než bylo zamýšleno. Ale pokud mu vysvětlíte, že růžovou prostě píšete celý rok, pravděpodobně se nad vámi usměje. A možná ho i inspirujete natolik, že vám po čase do schránky dorazí zelený pohled z dovolené.

Jíst snídani k večeři

=> Většina stereotypů, které jako lidé máme, se projevují i v jídle. A teď tím nemyslím jenom držení příboru nebo přípravu nádobí na stůl. Suroviny, místo, čas i společnost, to všechno se většinou nějakým způsobem opakuje pořád dokola. Není to trochu škoda?
Jednou jsem měla k večeři hroznou chuť na jogurt s čerstvým ovocem. A müssli, spoustu čokoládového müssli. Tak jsem si řekla, proč si to nedopřát? Když můžeme jíst rohlík nebo chleba k snídani i k večeři, proč to nedělat obráceně i s něčím dalším? A tak už teď svoje chutě neomezuju podle toho, kolik je zrovna hodin. Pravda, svíčkovou si v osm ráno představit já ani můj žaludek příliš neumíme, ale ovocný salát k večeři je občas príma. Zkuste to někdy taky!

P.S. Příště se těšte na pokračování!