Nestereo/2. část - středně pokročilí

Připraveni na další várku nesterea?

Dívat se na svět vzhůru nohama

=> Ne, opravdu se nejedná jenom o slovní klišé, myslím to naprosto vážně! Možná mě odteď začnete považovat za blázna, ale jako malá jsem tohle praktikovala, když jsem se doma nudila a cítila jsem potřebu změny. Dítě vymyslí spoustu skvělých ptákovin, kterých je v dospělém světě potřeba!

Takže: rozkročte nohy, hluboce se předkloňte, svěste hlavu na úroveň kolen, ruce položte na podlahu a jděte tam, kam dohlédnete. No není to skvělé? Všechno najednou dostane nový rozměr a úhel pohledu, a to doslova. Vždycky mě jako dítě hrozně fascinovalo, jak se tímhle jednoduchým trikem změní vnímání prostoru, který znám nazpaměť. Najednou dětský pokoj i jídelna vypadaly o tolik jinak! A o tom to je.

Přeorganizovat obsah ledničky, nebo šatní skříně

=> Nebo obojího.

Pokud u vás doma nemají věci v ledničce či jakékoliv skříni své místo, nejste můj člověk. Já musím mít všechno přesně tam, kam jsem se to denní rutinou naučila dávat. Jogurty a spodní prádlo do úrovně očí. Zelenina a tepláky mají většinou ty nejnižší příčky. Pyžama a máslo se naopak hřejí na výsluní. Nevím, kde jsem k tomu přišla, ale na mě to funguje. A nikdy si nespletu tatarku s jogurtem ve skle, ani potmě ne.

Ale právě to je možná škoda. Proto to pojďte, pokud jste na tom stejně jako já, alespoň trochu změnit. Dát teplý ponožky na dno skříně, stejně je tak často nenosíte. A ovoce by naopak nemělo být tak málo na očích, takže šup s ním tam, kde dřív měly výsadní právo zmiňované jogurty. Zkrátka to změňte, třeba jen na chvíli, třeba jen dokud si nedáte omylem k snídani skleničku tatarky.

Místo chůze cvalem

=> Můj další pošahaný zvyk z dětství. Když jsem musela někam dojít pěšky, cesta neubíhala, ale velký kus jí ještě zbýval, potřebovala jsem změnu. Něco, co by mě neunavilo, ale posunulo blíž k cíli. A tak jsem začala poskakovat. Nejdřív jen tak na místě, ale najednou to přešlo do cvalu a já si připadala (jako poník) rychlejší, šťastnější a než jsem se nadála, byla jsem tam, kde jsem potřebovala.

Nejenom, že tím spálíte mnohem víc kalorií, než když se budete vléct, ale ještě vám to vykouzlí úsměv na tváři, no vážně! Stačí jen nakročit libovolnou nohou dopředu a snažit se, aby jí ta druhá dohonila, ale zároveň jste měli vždycky nakročeno. Uvidíte, že vás to bude bavit a od teď už nikdy nepřijdete nikam pozdě! A i kdyby náhodou ano, byli jste na chvíli poníkem, kdo tohle může říct?

Udělat si vánoční atmosféru v půlce července

=> Záměrně nepíšu Vánoce, ale vánoční atmosféra. I já mám ve svém nestereu jisté limity.

Většina lidí, které znám, se celý rok na vánoční atmosféru těší. Na vůni skořice, kýčovitě okázalou výzdobu, na bramborový salát. Tak proč si to nedopřát častěji než jednou v roce? Tím, že ucítím vůni perníčků dvakrát ročně místo jednou, mi přece nezevšední.

Takže jsem je minulý rok pekla v půlce června. A byly výborný a snědly se hned, na rozdíl od těch vánočních, které vždycky přečkají Silvestr i Tři krále. Vánoční ozdobičky považuju osobně za šperky, takže mi jeden vzácný kus v pokoji přes celý rok dělá jenom radost. A světelné řetězy se spolu s prskavkami podle mého zase úžasně hodí k letní narozeninové oslavě! Tak co, už cítíte tu vůni vanilkových rohlíčků?

P.S. Očekávejte to nejlepší na konec!