Možná si ti
bystřejší z vás všimli hrubky hned v nadpisu. Něco vám řeknu: to
dlouhé í je tam schválně. Balicí služby dnes fungují nejčastěji
v obchodních centrech, kde vám milé a ochotné slečny prodavačky zabalí
dárky všech tvarů i velikostí. Ale balící služby?
Ty fungují,
zdá se, naprosto všude a provozují je, zdá se, už také naprosto všichni. Jedno
ale mají obě tyto služby společné – základem úspěchu je milé chování a
oboustranná ochota balit doličné „objekty“. Všech tvarů i velikostí,
samozřejmě.
Tohle
pojmenování mě jednou napadlo v souvislosti s mým kamarádem. Stručná
charakteristika: Seladon první třídy. Technika: vytříbená, získává pět hvězd (z pěti
možných). Úspěch: zaručen! Možná by se u něj ale přece jen nějaká ta chybička na
kráse našla. On je totiž, ehm, jak to slušně říct, tak trochu „nenažraný“.
I já jsem se
jednou stala oním objektem. Vlastně to bylo hned při naší první schůzce a bylo
to docela milé. Po dlouhé době jsem si totiž mohla vychutnat naprosto
nezávaznou schůzku s velmi: hezkým, vychovaným, inteligentním, přátelským,
vzdělaným a vtipným mužem, který se smál mým sarkastickým poznámkám na jeho
účet a pochválil mi boty. No řekněte sami, nezní to jako naprosto dokonalá
první schůzka? Možná, že v tom je ten háček. Všechno až-moc-dokonalé je
prostě minimálně podezřelé. Alespoň pro mě je.
Začalo to
zcela nevinnými pohledy, které byly ale tak intenzivní, že by mě na sluníčku
propálily jako lupa papír. Společný smích a jakoby náhodné pohlazení ruky. Tak
náhodné, jak jen pět pohlazení za dvacet minut může být. Tak pán je asi haptik,
letělo mi v tu chvíli hlavou. No, nejen to. Pán je totiž i (téměř)
profesionální balič. A ne zrovna dárečků na Vánoce.
Aby to bylo
zajímavější, poptala jsem se na moji novou známost ve svém okolí. A nestačila
se divit. Zdálo se, že jsem byla dosud jediná, kdo jméno onoho dotyčného ještě
neslyšel. Kdo si, nutno podotknout, že zcela naivně, myslel, že drby jsou
prostě jen drby a že z pár úletů se nestřílí. Jenže, informace se hrnuly
ze všech stran a ani za mák se nezdálo, že by se chtěly lišit.
Stejně ale
všichni víme, že dokud něco neprožijeme tzv. na vlastní kůži a nevidíme
důsledky na vlastní oči, nejsme tak docela ochotní tomu uvěřit. To se ale mělo
záhy změnit. Abych to zkrátila a nenapínala vás – „varování“ všech se potvrdila.
Ten kluk je prostě nenapravitelný svůdník a sukničkář!
Jádro pudla je
ale ještě o pár úrovní výš. Zarputile jsem totiž odmítala věřit, že ten milý
elegán naproti mně má doma skříň plnou skalpů. Vždyť se přece choval tak...tak...tak,
že mu v podstatě o nic (ne)jde?!? Rozhovor s mojí nejlepší kamarádkou
po pár měsících, přetavený do božského prvního rande se žhavým objektem. Tak
počkat! Tady něco nehraje. Ta úvaha, ta věta, nedává to smysl. Kamarádka,
objekt mé touhy a konvice zeleného čaje v jedenáct dopoledne. Přiznání, že
ze svého šatníku nejvíc miluje rudě červené skinny jeans a že latte bez skořice
na vrchu je prostě jen poloviční dobrota. Že když není latte se skořicí, tak že
si dává vanilkový shake a že za oblečením jezdí do Londýna, protože nakupování
je tam bezkonkurenčně nejlepší. Aha. AHA!
Balící služby
nejsou pro každého, ale s každým se zjevně počítá. Je jedno, jestli máte
rádi světlovlasé holčičky, co mají nohy do nebe, nebo jste spíš na domácké typy
v podobě teplákového taťky do nepohody. A je taky jedno, jestli jste na
obojí zároveň.
Když nad tím
tak přemýšlím, vlastně má ten kluk docela štěstí. Dokázal z každého
„stavu“ podědit to nejlepší a užívat si všech výhod, které to s sebou
přináší. Je totiž sukničko-kalhotář, je multižánrový obojetník. Může žít ve
vodě i na suchu (všimněte si, že v tomhle kontextu získává výraz „na suchu“ zcela nový rozměr), ale nikdy
není na cizím písečku. A bohužel, nikde není ani doma.
Dočasná
neschopnost, nebo jen nevole si vybírat? A co získá ten, kdo chce mít všechno a
všechny (nejlépe naráz)? Je bisexualita větším tabu než homosexualita? Proč? A
jak je na tom pár versus trojice?
Bilingvní
děti, bikiny, bigamie, bingo, bipolita, bisexuální kamarádi. Být bio-je in, být
bi- je výhodné. Ať si každý říká, co chce.
P.S. Už vidím za pár let tu
reklamu: „Máte-li zájem o naše nové
balící služby ve skvělé bio-kvalitě, volejte našim vyškoleným lektorům. Značka:
uspokojení pro všechny!“
Mám ráda ten tvůj styl psaní.Možná je vážně bisexualita kontroverznější,když by mi někdo řekl že je gay,je to pro mě ok,když řekne že je bisexuál,asi bych moc nevěděla co si s tím počít.Pro mě je to zkrátka pořád spíš o tom,že si ještě nedokázal tak úplně vybrat:)
OdpovědětVymazatDěkuju ;) Lidé mají obecně problém zařadit nebo spíš pochopit všechno, co nespadá do konvenčních škatulek a myslím, že v případě sexuality je to o to citlivější, byť malichernější, problém. Já, když jsem psala tenhle článek, jsem měla v hlavě myšlenku, jestli náhodou nejsme všichni tak trochu bi- a jen jsme se postupem času prostě (většinově) neuskromnili...?
VymazatTo je pravda a i když se považuju za nekonvenčně smýšlejícího člověka,tak přiznávám že s bisexualitou bych si asi fakt vnitřně nevěděla rady.Jinak s tím uskromněním si to za sebe nemyslím,i když se mi líbí koukat na pěkné ženské,do postele bych si žádnou nevzala.I když nikdy neříkej nikdy že:) Podle mě je bisexualita spíš taková klasická anomálie jako cokoliv jiného..
VymazatJá bych tímhle článkem nerada zabředla do vod tak "mělkých", že je možné se v nich utopit, proto už se asi k tomuhle tématu nebudu dál vyjadřovat, nezlob se ;) Každopádně si vážím tvých názorů a děkuju ti za ně!
VymazatÓo ne,to já bych taky nerada.Pro mě je bisexualita jen velmi zajímavé téma,nejspíš právě proto že jej nedokážu myšlenkově vůbec uchopit.Nechci v žádném případě snižovat intelektuální úroveň tohoto blogu jestli to tak bylo pochopeno;)
VymazatTo vůbec ne, nebylo to myšleno nijak zle ;) Jen bych se nerada dotkla těch, kterých se téma bezprostředně týká...
Vymazat