25. května 2014

Balící služby


Možná si ti bystřejší z vás všimli hrubky hned v nadpisu. Něco vám řeknu: to dlouhé í je tam schválně. Balicí služby dnes fungují nejčastěji v obchodních centrech, kde vám milé a ochotné slečny prodavačky zabalí dárky všech tvarů i velikostí. Ale balící služby?

Ty fungují, zdá se, naprosto všude a provozují je, zdá se, už také naprosto všichni. Jedno ale mají obě tyto služby společné – základem úspěchu je milé chování a oboustranná ochota balit doličné „objekty“. Všech tvarů i velikostí, samozřejmě.
Tohle pojmenování mě jednou napadlo v souvislosti s mým kamarádem. Stručná charakteristika: Seladon první třídy. Technika: vytříbená, získává pět hvězd (z pěti možných). Úspěch: zaručen! Možná by se u něj ale přece jen nějaká ta chybička na kráse našla. On je totiž, ehm, jak to slušně říct, tak trochu „nenažraný“.
I já jsem se jednou stala oním objektem. Vlastně to bylo hned při naší první schůzce a bylo to docela milé. Po dlouhé době jsem si totiž mohla vychutnat naprosto nezávaznou schůzku s velmi: hezkým, vychovaným, inteligentním, přátelským, vzdělaným a vtipným mužem, který se smál mým sarkastickým poznámkám na jeho účet a pochválil mi boty. No řekněte sami, nezní to jako naprosto dokonalá první schůzka? Možná, že v tom je ten háček. Všechno až-moc-dokonalé je prostě minimálně podezřelé. Alespoň pro mě je.
Začalo to zcela nevinnými pohledy, které byly ale tak intenzivní, že by mě na sluníčku propálily jako lupa papír. Společný smích a jakoby náhodné pohlazení ruky. Tak náhodné, jak jen pět pohlazení za dvacet minut může být. Tak pán je asi haptik, letělo mi v tu chvíli hlavou. No, nejen to. Pán je totiž i (téměř) profesionální balič. A ne zrovna dárečků na Vánoce.
Aby to bylo zajímavější, poptala jsem se na moji novou známost ve svém okolí. A nestačila se divit. Zdálo se, že jsem byla dosud jediná, kdo jméno onoho dotyčného ještě neslyšel. Kdo si, nutno podotknout, že zcela naivně, myslel, že drby jsou prostě jen drby a že z pár úletů se nestřílí. Jenže, informace se hrnuly ze všech stran a ani za mák se nezdálo, že by se chtěly lišit.
Stejně ale všichni víme, že dokud něco neprožijeme tzv. na vlastní kůži a nevidíme důsledky na vlastní oči, nejsme tak docela ochotní tomu uvěřit. To se ale mělo záhy změnit. Abych to zkrátila a nenapínala vás – „varování“ všech se potvrdila. Ten kluk je prostě nenapravitelný svůdník a sukničkář!
Jádro pudla je ale ještě o pár úrovní výš. Zarputile jsem totiž odmítala věřit, že ten milý elegán naproti mně má doma skříň plnou skalpů. Vždyť se přece choval tak...tak...tak, že mu v podstatě o nic (ne)jde?!? Rozhovor s mojí nejlepší kamarádkou po pár měsících, přetavený do božského prvního rande se žhavým objektem. Tak počkat! Tady něco nehraje. Ta úvaha, ta věta, nedává to smysl. Kamarádka, objekt mé touhy a konvice zeleného čaje v jedenáct dopoledne. Přiznání, že ze svého šatníku nejvíc miluje rudě červené skinny jeans a že latte bez skořice na vrchu je prostě jen poloviční dobrota. Že když není latte se skořicí, tak že si dává vanilkový shake a že za oblečením jezdí do Londýna, protože nakupování je tam bezkonkurenčně nejlepší. Aha. AHA!
Balící služby nejsou pro každého, ale s každým se zjevně počítá. Je jedno, jestli máte rádi světlovlasé holčičky, co mají nohy do nebe, nebo jste spíš na domácké typy v podobě teplákového taťky do nepohody. A je taky jedno, jestli jste na obojí zároveň.
Když nad tím tak přemýšlím, vlastně má ten kluk docela štěstí. Dokázal z každého „stavu“ podědit to nejlepší a užívat si všech výhod, které to s sebou přináší. Je totiž sukničko-kalhotář, je multižánrový obojetník. Může žít ve vodě i na suchu (všimněte si, že v tomhle kontextu získává výraz „na suchu“ zcela nový rozměr), ale nikdy není na cizím písečku. A bohužel, nikde není ani doma.
Dočasná neschopnost, nebo jen nevole si vybírat? A co získá ten, kdo chce mít všechno a všechny (nejlépe naráz)? Je bisexualita větším tabu než homosexualita? Proč? A jak je na tom pár versus trojice?
Bilingvní děti, bikiny, bigamie, bingo, bipolita, bisexuální kamarádi. Být bio-je in, být bi- je výhodné. Ať si každý říká, co chce.


P.S. Už vidím za pár let tu reklamu: „Máte-li zájem o naše nové balící služby ve skvělé bio-kvalitě, volejte našim vyškoleným lektorům. Značka: uspokojení pro všechny!“

6 komentářů:

  1. Mám ráda ten tvůj styl psaní.Možná je vážně bisexualita kontroverznější,když by mi někdo řekl že je gay,je to pro mě ok,když řekne že je bisexuál,asi bych moc nevěděla co si s tím počít.Pro mě je to zkrátka pořád spíš o tom,že si ještě nedokázal tak úplně vybrat:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ;) Lidé mají obecně problém zařadit nebo spíš pochopit všechno, co nespadá do konvenčních škatulek a myslím, že v případě sexuality je to o to citlivější, byť malichernější, problém. Já, když jsem psala tenhle článek, jsem měla v hlavě myšlenku, jestli náhodou nejsme všichni tak trochu bi- a jen jsme se postupem času prostě (většinově) neuskromnili...?

      Vymazat
    2. To je pravda a i když se považuju za nekonvenčně smýšlejícího člověka,tak přiznávám že s bisexualitou bych si asi fakt vnitřně nevěděla rady.Jinak s tím uskromněním si to za sebe nemyslím,i když se mi líbí koukat na pěkné ženské,do postele bych si žádnou nevzala.I když nikdy neříkej nikdy že:) Podle mě je bisexualita spíš taková klasická anomálie jako cokoliv jiného..

      Vymazat
    3. Já bych tímhle článkem nerada zabředla do vod tak "mělkých", že je možné se v nich utopit, proto už se asi k tomuhle tématu nebudu dál vyjadřovat, nezlob se ;) Každopádně si vážím tvých názorů a děkuju ti za ně!

      Vymazat
    4. Óo ne,to já bych taky nerada.Pro mě je bisexualita jen velmi zajímavé téma,nejspíš právě proto že jej nedokážu myšlenkově vůbec uchopit.Nechci v žádném případě snižovat intelektuální úroveň tohoto blogu jestli to tak bylo pochopeno;)

      Vymazat
    5. To vůbec ne, nebylo to myšleno nijak zle ;) Jen bych se nerada dotkla těch, kterých se téma bezprostředně týká...

      Vymazat