Proč už muži nelžou a ženy nepláčou

Trvalo mi dlouho tohle sepsat. Ne, že bych snad nevěděla, co chci říct, ale spíš právě proto, že toho chci říct tolik...

V první řadě se musím přiznat, že knihu Proč muži lžou a ženy pláčou jsem nečetla. Ale mám ji v poličce, to zas jo. A jak všichni víme, i malé kroky jsou kroky kupředu. Tak snad se na ni jednou dostane. Možná, že je ale dobře, že jsem jí neposkvrněná. Teď si tu totiž můžu vymyslet teorií, kolik chci a žádná z nich nebude „podle tý knížky“.

Ale zpět k nadpisu. Ta negace je snad jasná. Bůh je mrtev a ženy už se k němu nejen nemodlí, ale ani pro něho nepláčou. A co hůř, vůbec na něj nemyslí. Myslí totiž na čas v tom nejširším slova smyslu: co všechno musí stihnout – teď, dnes, zítra, za měsíc, do deseti let. Nemají čas bulet. Dojímavé love story slouží jako kulisa pro žehlení. Středeční kurzy kickboxu nahrazují chvilky s koleny u brady. A záchvěvy u levého podpaží jsou tak řídké, že namísto slz spustí lavinu obav o vlastní zdraví.

Nebrečíme, ale řveme. A snad se už ani moc nehádáme, protože to prostě „nemá cenu“. Náš umíněný brekot nahradil okouzlující sarkasmus. Protože pláč nic nevyřeší, to víme už dlouho, říkaly nám to totiž všechny moudré ženy v našem životě. Bolí z toho hlava a hlavně – rozmazává nám to řasenku, a na to se nikdo nechce koukat.

Jediné, co nás dočasně dostane do kolen a snad i přinutí pomyslet na slzy, je muž, který nelže. Není to vzácný prototyp, jak by se mohlo zdát. Naopak, je zcela běžný, nenápadný, takový ten „odvedle“. Ale když promluví, máme chuť kopat kolem sebe a vlhký oči nezamlouvat alergií. Naopak, hrozně chceme přiznat, že nás prostě rozbrečel.

Ten muž už si dávno uvědomil, že lži mu žádné kladné body nepřináší. Dočasnost je přece jenom dočasná a faulů už bylo, nejen ve fotbale, dost. Dost bylo keců, a pravda vítězí, že jo. Jak se to má s láskou, to nechme na jindy. Takže si nechává narůst plnovous, považuje ho za chloubu a mumlá si pod něj všechny ty svoje pravdy, které se tak špatně poslouchají. A to jen z jednoho prostého důvodu: protože jsou pravdivé.

Muž a žena. Žádné dvě planety, žádné žebro, žádný fíkovník. Teď jim hry na schovávanou mezi zvířátky nepomůžou. Stojí proti sobě čelem a srdeční arytmie píše sinusoidu. Nemají pocit, že je něco špatně. Že lhát se nemá, to každý ví už dlouho. A že pláč ničemu nepomůže zrovna tak. Ale potom se stane něco, co nikdo z nich nečekal. Co nikdo z nás nečekal. Slzy pod tíhou tolika jasných pravd začnou kanout...

Kainare, řekni mi, proč?

Proč slzy kanou Proč jen netečou

To se tak píše 

Buď už chvilku tiše 

Co ti to dal kdo ke čtení 

No kecy

(Ale ja vím Když pláče 

Schoulená 

A v žalu má až k bradě kolena 

Ty její slzy 

Umějí jen téci)