Noční směna

Popisovat zhasnutou noc. Se stehnama přimáčknutýma na topení, s prstama opatrně zahnutýma za roletou, hlavně pozor na sklo, ať se neupatlá. Tvořit zamlžený okýnka a vědět tak, že tahle chvíle je hrozně prchlivá. Hlavně pozor na sny, ať se nevypaří s ní.

Snim vyschlou mandarinku, kterou jsem předtim našla na míse v kuchyni a která se zdála bejt nejlepší z těch, co zbyly. Nejlepší rozhodně nebyla. Jako bych se před ní varovala sama, ale nedala si říct.

„A takhle to mam se všim,“ shrnu v jedný větě to, na co jsem si musela přijít za uplynulejch deset let. Někdy to bolelo. Asi jako když se zahnisá špatně ustřiženej nehet na palci u nohy. Ten puchejř taky nikdy nevydržim nepropíchnout, aby se vstřebal. Pomůžu mu s tim. A on nikdy nepoděkuje jinak než bolestí.

„A takhle to mam se všim,“ shrnu v jedný větě to, na co jsem si musela přijít až s věkem. Že někdy ty stehna potřebuju mít přimáčknutý k sobě a někdy zas od sebe, s prstama opatrně zahnutýma za jámou lvovou, kde mříže občas zreznou a část jich vyláme ego. Hlavně pozor na něj, ať se neupejpá.

Jako bych se před nim varovala sama, ale nedala si říct. Nejlepší jsem rozhodně nebyla.

Tvořim pak zamlžený okýnka na skle a vim, že taková chvíle je hrozně prchlivá. Snim při popisu zhasnutý noci. S nim pak jim hrozně rychle, hlavně ať se nevypaří. S ní.