Sračka

Právě jsem dočetla tu největší Sračku na světě. 65 stran o žvástech, kecech, kravinách, lžích i exkrementech. Doslova hromada sraček, to vám povím!

Ale nenechte se mýlit, velké S na začátku jsem nenapsala náhodou. Knížka o sračkách se totiž jmenuje – velmi příhodně – Sračka (v originále On Bullshit). Možná vás trochu zarazí fakt, že ji v roce 2005 vydalo nakladatelství Princeton University Press a její autor, Harry G. Frankfurt, působí na Princetonu jako emeritní profesor. Protože není sračka jako sračka, že jo.

Pokud je vám alespoň trochu povědomé jméno Ludwig Wittgenstein nebo vás zkrátka baví úvahy o lidských lžích a potřebě „kecat“, bude pro vás tahle malá knížečka to pravé. Nebojte se, nejedná se o nic, co by se muselo číst třikrát, abyste pochopili, co vám tím autor chtěl říct. Uznávaný filozof Harry Frankfurt to má v hlavě naprosto v pořádku a umí i o takhle „nelibém“ tématu sepsat docela povedené dílo. Ostatně, přesvědčte se sami.

Abych vás k četbě ale přece jenom nalákala, můžu uvést hned první věty - tak trefné, až to člověka trochu zamrzí: „Jednou z nejvýraznějších charakteristik naší kultury je skutečnost, že všude kolem nás se z různých úst line neskutečná spousta sraček. Vědí o tom všichni a každý z nás to má trochu na svědomí.“ Kromě toho, že se autor věnuje, alespoň částečnému, vymezení některých termínů, sračky nevyjímaje, ho například zajímá i rozdíl mezi sračkou a lží. A to se v dnešním světě docela hodí znát, nemyslíte?

„Moderní reklama, public relations a v dnešní době velmi příbuzná oblast politiky jsou infikovány různými formami tak strašlivých sraček, že mohou sloužit jako největší příklady neoddiskutovatelných a klasických paradigmat. V těchto oblastech se pak vyskytují dokonale sofistikovaní řemeslníci, kteří se za pomoci pokročilých a náročných technologií průzkumu trhu, průzkumu veřejného mínění, psychologických testu atd. neúnavně věnují tomu, aby každé slovo a každý dojem, jež vytvoří, byly přesně takové, jaké mají být.“

Jestli si tedy chcete přečíst jednu sračku na úrovni, vyberte si právě Sračku. Rozšíříte si obzory i tam, kde vás to doteď ani nenapadlo. A možná začnete víc přemýšlet o tom, jak se svým okolím jednáte. Navíc zaručeně pobavíte všechny přihlížející, kteří se budou snažit zjistit, co to v ruce žmouláte za malou černou knížečku. Věřte mi, ten název na lidi vážně zabírá!

Jo, a v konečném důsledku se vyhnete sračkám. Protože už o nich (třeba na rozdíl od ostatních) budete umět mluvit, a nejen je vypouštět.

P.S. Znali jste/četli jste/chcete číst tuhle knížku? A s jakou největší (klidně i literární) sračkou jste se v poslední době setkali?