Rekapitulace číslo 1

Přestože většina toho, co bych vám o Prádelně měla/chtěla prozradit, je už napsaná tady, její první narozeniny prostě nemůžu jen tak opomenout. Jeden rok, to je přece fůra času!

Času stráveného nočním psaním. Času koukání do blba a přemýšlením nad tím, jestli zní líp tohle, nebo tamto slovo. Času stráveného na stránkách příručky UJČ. Času vztekání se nad zarovnáním odstavců. Času vztekání se nad vyfouknutými tématy článků. Času vztekání se nad nedostatkem času. Času vztekání se... Času, který není hmatatelný, a přesto věřím, že je z Prádelny patrný. Prádlo taky nevyperete na lusknutí prstu, že jo.

Uvědomit si tu skoro čtyřstovku společných dní mi pomáháte vy. Pořád je vás víc a víc! A jelikož statistiky přece nelžou, tak můžu hrdě oznámit, že Prádelnu navštěvujete velmi svědomitě (celkově už skoro 12 a půl tisíckrát!). Mám to ale hodné čtenáře! Tedy, vlastně spíš čtenářky, přestože pár jedinců mužského pohlaví se v čtenářském repertoáru taky najde, což mi přijde skvělé, vzhledem k tomu, že většina článků je mířena na ženské publikum. A protože věřím, že čtenáři jsou odrazem blogu samotného, pak mám o to větší radost, že Prádelnu čtou a komentují lidé vzdělaní, inteligentní, kreativní, styloví a krásní duchem i vizáží. Jste mojí inspirací. Děkuju vám, vážím si vás.

Zároveň vám musím něco přiznat. Prádelna je pro vás, ne pro mě (byť trochu o mně). Přestože to zní docela pochopitelně, není to v blogovém světě zase tak samozřejmé. Většina blogů totiž funguje na principu deníčku a flustrace z nich stříká na všechny strany. Snažím se, aby to tu takové nebylo. Aby nikdo neměl pocit, že je mu po přečtení článku hůř, než mu bylo předtím. Vlastně, aby mu vůbec nikdy nebylo špatně. Prádelna je o čistém uvažování, měkké ironii a voňavé zábavě. Nehledejte v tom psychologickou poradnu pro čtenáře ani autora. Hledali byste marně.

Takže mám velkou radost z toho, že nám to dohromady tak pěkně funguje. Žádné hádky v komentářích, žádné půlroční prodlevy v přispívání, přestože občas sem tam nějaká delší prodleva přijde. Z mojí strany, promiňte mi to. V rámci ospravedlnění ale musím podotknout, že o blog se starám sama a články píšu tak, jak to cítím, a ne tak, jak mi to velí moje blogerská povinnost. Snad je to z nich alespoň trochu patrné, doufám v tom. A jo, pořád věřím nejen v to, že pravda a láska mají navrch, ale že i kvalita stále ještě poráží kvantitu.

Proto mě neštve, že jsem za 365 dní stihla napsat „jen“ 47 článků. Že na Facebooku Prádelně fandí 41 lidí (včetně mě:P). A že přes Bloglovin mě pravidelně sleduje 12 čtenářů. Protože ne všechna čísla jsou důležitá. A protože ne všechno je měřitelné. Ta radost, kterou z psaní pro vás mám, je totiž asi táááákhle veliká (- rozpažím do nekonečných rozměrů -).

VŠECHNO NEJLEPŠÍ, PRÁDELNO!