Nový rok & nové plány

Fanda novoročních předsevzetí ze mě asi nikdy nebude, ale plánování a psaní seznamů mě prostě baví.

Minulý rok jsem sestavila žebříček Top ten úkolů pro rok 2014, takže ještě než vytvořím něco podobného i pro rok letošní, bylo by záhodno zkontrolovat, jak jsem si vlastně vedla.

V první řadě vám chci říct, že novoroční předsevzetí nemám ráda z jednoho prostého důvodu – většinou se totiž jedná o věci, které MUSÍTE udělat, dlouho je odkládáte, vyhýbáte se jim, a pak si je, tak trochu z povinnosti a zbytkového alkoholu v krvi, napíšete do diáře k 1. lednu nového roku. Proto není divu, když ani v březnu, ani v červenci stále ještě nemáte splněný ani jeden z úkolů. Komu by se do toho taky chtělo, že jo?! Proto si, raději než to, co opravdu musím udělat, píšu seznamy věcí, co udělat CHCI. Je to jednodušší a příjemnější a taky mnohem zábavnější. Ostatně ty „nutnosti“ budu muset splnit tak jako tak, tak proč si s nimi kazit i Nový rok...

Když se tedy zpětně podívám na seznam mých deseti úkolů minulého roku, můžu se s čistým svědomím pochválit. V roce 2014 jsem byla rozhodně odvážnější, spontánnější, jedla jsem různorodější jídla, ze kterých mě ještě před pár měsíci jímala hrůza (takové ty chlupaťoučké krevety i s očíčkama jsou vlastně výborné!), zapsala jsem se na kurzy angličtiny, častěji jsem se usmívala i na cizí lidi a kafe jsem nevypila snad ani jedno. Na spočítání použití výtahu by mi stačily prsty jedné ruky a stal se ze mě o poznání pozitivnější člověk, který zjistil, že horší než dělat věci, co vás nebaví, je nedělat věci, co vás baví. Takže díky, dvatisícečtrnáctko, bylo mi s tebou dobře!

A s ještě nezkaženým lednovým optimismem v tom pokračuju dál. A překonávám se. Už totiž neplánuju jenom věci, které se dají splnit, odškrtnout a konec. Už mě baví přemýšlet dopředu, a to na několik měsíců i let. A i když z toho mám občas hrůzu a nejsem si úplně jistá, jestli to a ono bylo zrovna moudré rozhodnutí, jsem asi dítě štěstěny (nebo slečna bezchybná, říkejte tomu, jak chcete), protože se mi zatím daří.

Takže jsem si prodloužila poslední rok studia. Koupila vysněnou zrcadlovku a vymyslela si nový projekt, kterým se zabavím, zatímco moji spolužáci budou psát diplomku a skládat státnice. A abych měla pořád nějakou činnost, nakoupila jsem látky a rozhodla se, že z půdy snesu náš šicí stroj a naučím se ho obsluhovat. Třeba se nic z toho nepovede, třeba budu litovat, že už nemám školu hotovou a třeba nebudu schopná ušít ani povlak na polštář, ale víte co? Zkusila jsem to. Riskla jsem to. Přece jenom, jedno z mých předsevzetí bylo být spontánnější...

Tou nejžhavější novinkou pro rok 2015 je tzv. pravidlo tří, které jsem vymyslela dnes ráno. Je úplně jednoduché a zahrnuje vlastně všechno, co bych si ráda dala na aktuální seznam. Protože zní:

NEMUSET

1. se za sebe stydět

2. mít důvod k pláči

3. mít vždycky poslední slovo

Všechno ostatní MŮŽU.

Ještě jednou vám všem přeju krásný nový rok 2015 a spoustu odvahy pro to jít si za svými sny.