Anebo se vůbec nic nemění. Nový
rok totiž neznamená, že budeme jiní, i když bychom si to možná v mnoha
případech přáli. Je to jen datum, pomyslná čára, start a nová číslice na konci,
kterou první měsíc budeme ze setrvačnosti přepisovat na pětku. Ale potom si
zvykneme, ostatně jako na všechno, na všechno doteď i na všechno potom.
Šestka byla moje oblíbené číslo
už odmala. Když se rozdávala čísla pro sestavení týmu na vybiku, stoupala jsem
si tak, abych byla šestá. Když po mně někdo chtěl vědět číslo od jedničky do
desítky, měl téměř jistotu, že řeknu právě šest. A na rozdíl od osmičky, šestku
jsem uměla do písanky napsat bez přerušení čáry. Snad možná proto mi vůbec
nevadí, že ji teď na rok uvidím nadepsanou v kalendáři.
Na druhou stranu líbivost
numerického znaku není všechno a rozhodně nezaručí, že nový rok prožiju v lásce,
klidu a míru. A přestože bych tuhle trojkombinaci přála všem lidem na zemi, rok
2015 nám ukázal, že není jednoduché žít život v civilizovaném světě bez
přijetí všech jeho důsledků. Staly se věci, na které bychom raději zapomněli,
přesto právě paměť je důležitá složka člověka, která by měla sloužit jako
obranný štít před přijímáním všeho toho, co jde proti nám samým. Neboť i já, i
ty, i vy, my všichni jsme součástí jednoho lidství. Jako bych zdálky slyšela
zvonit jeho hranu...
Ale zpět k tomu, co můžu
soudit plnohodnotně. Pokud jste četli moji bilanci z minulého ledna, tak
víte, že jsem si stanovila tzv. pravidlo tří: nemuset se za sebe stydět,
nemuset mít důvod k pláči a nemuset mít vždycky poslední slovo. Všechno
ostatní jsem si dovolila. A přestože body to byly jen tři a celkem jednoduché,
v jejich splnění jsem občasně pokulhávala, tu s menší, tu s větší
intenzitou. Jen v prvním případě jsem nevypadala jako Quasimodo – nemusela
jsem se za sebe stydět, nebo si to alespoň doteď myslím a nevím o ničem, co by
mi to vyvrátilo. A sebevědomě přiznám, že s pocitem hrdosti se mi žije mnohem
líp.
A co bude dál? Budu mít pořád
důvod být na sebe hrdá? Nebo si budu muset sahat do svědomí častěji, než tomu
bylo doteď? Ráda bych řekla, že to vím, ale nebyla by to pravda. Rok 2016 bude
rokem nového. Možná se mi to bude líbit, možná z toho budu víc nesvá, kdo
ví, já ne. Nebojím se neznámého, nebojím se toho, že přijde něco, s čím najednou
nebudu umět zacházet. Ne, mám strach, že víc než kdy jindy to budu muset být
já, kdo řídí, kdo drží otěže a švihá bičem, protože doteď bylo až příliš snadné
žít podle stylu jízdy někoho jiného.
A jak už jsem si stihla
několikrát ověřit, byť třeba jenom na autodromu, moje řidičské schopnosti vůči
agresivním spoluúčastníkům provozu nejsou nic moc. Lokty si radši držím u těla,
protože si je nechci odřít a v bourání do nárazníků ostatních nevidím
valný smysl. Pro autodrom jsem dost nepoužitelná, tak snad jde v životě o
víc, než je jen jízda v předem stanovené dráze. Doufám v to.
A přeju si to i pro ostatní, i
když od nich nejčastěji slýchám, že chtějí JEN štěstí. To bychom si ale museli
jít popřát ke stromečku na návsi, tak jako dřív, kde se sešla celá obec,
předala si zimní virózu jedním mlaskavým ulepeným hudlanem, co chutnal jako
šampaňské a klobása, kde každý každému potřásl rukou a z očí do očí přál
vše dobré, a byť to třeba tak úplně upřímně nemyslel, vám se to tak zdálo a
věřili jste v to. Tam chodilo štěstí s petardou v ruce, tam byl
Nový rok a tatam jsou i všechny moje Nové roky předchozí.
Lidé chtějí JEN štěstí, tak ať ho
mají! To by ale nesměli chtít od toho jednoho malého štěstíčka tolik a chovat
se k němu neurvale, majetnicky. Naučili jsme se, že míru vlastního štěstí
posuzujeme podle cizí závisti, kterou jsme přijali jako jeho ukazatel a
neštěstí zakrýváme instagramovými filtry, jako neprůhlednou fólií, skrz kterou
neprostoupí naše selhání, naše smutky a v mnoha případech ani naše vlastní
já. A přitom nic z toho není opravdové, pojmy štěstí a neštěstí jsou jen
formulky, kterými jsme zakleli (a zakalili) vlastní mysl. Ne nadarmo se totiž
říká, že neštěstí, ale stejně tak i štěstí (!), je stav mysli. Tak na to v novém
roce 2016 myslete!
Děkuji, že umíte být šťastní. Děkuji, že
čtete. A děkuji, že vám už potřetí můžu popřát vše nejlepší do nového roku.
Žádné komentáře:
Okomentovat