Co ze mě jednou bude?

Nejpalčivější otázka poslední doby, která se mi na hlavu může snést. Rodina, kamarádi, známí, neznámí i já sama, všichni se ptají: „A co z tebe jednou bude?“ Povzdechnutí, vykonstruovaný úsměv a kývnutí hlavou, to je to má jediná upřímná odpověď. Protože já totiž fakt nevím!

Je mi 23 a větší kousek k tomu, studuju bez přestávky větší, než jsou letní prázdniny, už 16 let a pořád se necítím na to, abych dokázala definovat svoje „bytí“ tady na světě. A ostatní to po mně chtějí na lusknutí prstu! Jsem z toho zmatená a otrávená zároveň.

Připadám si při té otázce, jako kdyby mi někdo obrovskými činely bouchnul přímo před nosem. Bum! Tak co, co z tebe vzejde? Jako bych snad byla malý a sakra mrštný pulec, u kterého se napjatě čeká, zda z něj vyroste skokan, nebo ropucha. Jasná definice: buď, anebo. Jenže, co když nechci hrát tu hru na škatulky? Co když prostě jen bezcílně studuju to, co mě momentálně baví a těší (co na tom, že to na sebe oborově nenavazuje), co když čtu knížky jen proto, že se mi líbí jejich obal (proč taky jinak) a co když už jsem moc dospělá na to, abych mohla věřit, že až vyrostu, bude ze mě princezna?

Co ze mě teda jednou bude? Střední – ekonomická obchodka, Vysoká – dvakrát filda, i když pokaždé jiný obor, co spolu souvisí snad jen ve studijním plánu. Ale proč se vlastně omezovat jenom na vzdělání? Copak člověk nemůže být zahradníkem, přestože má dva doktoráty z Matfyzu?

Na to, že člověka neutváří školy, ale charakter, na to jsem přišla vlastně už dřív. Stačilo se totiž pořádně rozhlídnout kolem. Dívat se, pozorovat lidi a ptát se jich ne na to, co z nich jednou bude, ale na to, kým jsou. Nyní, právě teď, kým se cítí být. Jestli mě totiž moje školy něco naučily, tak pak to, že na tu protivnou otázku existuje jenom jedna správná odpověď, a sice: „Já už přece něčím jsem!“

Takže se ptám: Kým jste vy?

P.S. Možná, že kdybychom se přestali nezakotvených a flustrovaných studentek ptát, co z nich jednou bude, ale vybalili na ně rovnou: „ A kým jsi?“, došlo by nám to všem mnohem dřív...