Rozhovory

Chvíli bylo ticho a pak začala mluvit...

„...No, ale pak sem si přečetla tu její recenzi a řeknu ti, to bylo hrozný! Jako tohle o mně a mojí knížce někdo napsat, tak tejden nevylejzám z baráku, fakt, minimálně...“

„Ale prosim tě, tak každej může mít svuj názor, ne? Přece se to nemusí líbit všem. Nemysli si, že to bude někdy vo něčem jinym. Jakože když uděláš něco dobrýho, tak že tě lidi hned začnou chválit a poplácávat po ramenou, jakej seš pašák.“

„Jako já vim, ale přece jenom... Člověk v to tak nějak doufá, když podle něj vydá fakt dobrou knížku, ne? Tebe by nemrzelo, když by sis o něčem myslela, ne, spíš o tom byla přesvědčená, že je to tvoje nejlepší dílo, kdyby ti ho někdo naprosto shodil, jakože je to sračka a nedá se to číst? Někdo vo tom dokonce napsal, že je to dno literární žumpy, tak to mi příde jako hodně drsný. Hlavně, že jí ten samej člověk ještě před pár lety nazýval Rimbaudem, či co!“

„No tak to víš, že jo, že by mě to mrzelo, podle mě to ani nejde jinak, jakože by se to člověka nedotklo, když je to vlastně o něm, ale chci jenom říct, že když se z toho budeš hroutit už teď a přemejšlet vo tom, co ti na to řeknou lidi, tak že to je naprosto zbytečný. Lidi vždycky něco řeknou, spíš by bylo špatný, kdyby vůbec nehlesli, ne? Jako to je podle mě ještě trapnější... Když člověk vydá dobrou knížku a nikdo vo ní nejeví sebemenší zájem. To je pak jako fakt na nic, si myslim.“

„Tak dík no, teď přemejšlim ještě nad tim, že to nikoho vlastně nebude zajímat...“

„ Tak nebudu ti tu lhát a tvrdit, že to bude bestseller, když třeba nebude, že jo, ale je potřeba se s tim smířit a brát to tak, jak to příde. Je možný, že to lidi prostě nepochopí a nevezmou to, ale tak ty to nechceš psát pro masu, ne. Já myslela, že tobě bude stačit, že to prostě vznikne, že to bude samo žít a že když si k tomu někdo najde cestu, že to pro tebe bude přidaná hodnota.“

„Já už vlastně asi nevim, co mi bude stačit, aby se z toho stalo. Jako nevim, co to má, nebo spíš bude mít, za smysl. Prostě jenom tak nějak cejtim, že to chci udělat... A jak řikáš, jestli to bude samo žít a najde se v tom alespoň hrstka lidí, tak to pro mě asi bude mít velkej význam, snad...“

„No, tak vidíš!“

„No, tak vidim... Chceš něco říct? Včera ráno jsem si pro TO vymyslela název. Asi už šestnáctej, ale tenhle se mi zatim zdá nejlepší. Zatim. Tak z toho teď mam takovou divnou radost...“

Jíst melouna na noc je stejně blbej nápad, jako jít někoho ráno přesvědčovat, že z vás jednou něco bude. Máte v sobě moč a myšlenky. Dvě věci, kvůli kterým nemůžete dospat. Jíst melouna na noc je stejně blbej nápad, jako jít někoho ráno přesvědčovat, že z vás jednou něco bude. Zvlášť, když ten někdo jste vy sami...